Pohybové hry přinášejí většině dětí uspokojení, prožitek, děti je hrají rády, zejména když je dobře znají. Podmínkou je, aby si děti hru užily. Pohybové hry mají většinou předem daná a přesná pravidla, která musí být dodržována, aby byla hra bezpečná a smysluplná. Děti se většinou ochotně přizpůsobují, a to i takové, které mají jinak s dodržováním pravidel jisté problémy. Je dobré vždy začít s úplně jednoduchou variantou hry a po jejím zvládnutí přidávat další pravidla. Vzpomeňme si na sebe, když chceme děti seznámit se hrou, kterou neznáme, a pouze čteme její pravidla. Po prvním přečtení si je obvykle musíme přečíst znovu po částech, případně si hru představovat. Děti to mají ještě složitější, protože v pohybu figuruje i emocionální složka, ke zvládnutí pravidel je třeba zapojit kognitivní procesy, dále tady probíhají určité vztahy – prostorové, sociální a další.
Hry by neměly být využívány jen samoúčelně, ale je vhodné, aby děti pochopily jejich smysl (vysvětlíme jim pravidla bezpečnosti, co je ve hře podstatné a o co ve hře jde). Je dobré, když je hra zasazena do určitého kontextu, tzn. že je součástí integrovaného bloku nebo když si ji děti samy vyberou. Měla by být zvolena s ohledem na charakteristiku dětské skupiny (např. nevybereme hru s prvky soupeření ve skupině, která ještě není příliš sehraná a o níž víme, že v ní jsou děti, které mají sklony k agresivitě, ale pro tuto skupinu zvolíme raději nějakou přitažlivou hru s prvky psychomotoriky). Ve hře by měla být respektována vývojová úroveň dětí, proto nebudeme mladší děti trápit se zbytečně složitými pravidly. Pro věkově smíšenou skupinu je dobré, když mají děti možnost volby, zda se zapojí do hry mladších nebo starších dětí. Hra, stejně jako každá činnost v mateřské škole, by neměla zůstat bez odezvy, neměla by jen tak „vyšumět“, ale měla by mít nějaký závěr, vyústění, pokračování, hodnocení. Je dobré vypozorovat zpětnou vazbu i od dětí.
Volíme hry tak, aby se každé dítě mohlo cítit úspěšné, nikoli pravidly diskriminované. Byla jsem svědkem hry, kdy věkově smíšená skupina dětí hrála hru Na židličky. Tříleté děti neměly v převaze šestiletých šanci. Od doby, kdy ze hry vypadly, tedy seděly a jen se dívaly. Přitom šlo hrát tak, aby se všechny děti cítily úspěšné - varianta, kdy děti ze hry nevypadávají, ale postupně se snaží vejít všechny na zmenšující se počet židliček. Výborně se tak posilují vzájemné vztahy a ještě se užije spousta legrace. Případný neúspěch by neměl být zdůrazňován jako selhání dítěte. U her ve skupinách dbáme na vyrovnané složení skupiny, vždy respektujeme pravidla bezpečnosti, hru volíme s ohledem na prostorovou náročnost hry a velikost dětské skupiny.
Pohybové hry jsou dobrou variantou jak rozvíjet pohybovou zdatnost dětí i naplňovat zvolené cíle. Jsou u dětí oblíbené a při respektování určitých podmínek jim zprostředkují smysluplné prožitky. Podporují přirozenou dětskou aktivitu, mohou pro ně být relaxací, stimulací i motivací. Při vhodném vedení dětem poskytují zpětnou vazbu, posilují jejich kompetentnost a pocit vlastní úspěšnosti.