Vaišnavisté v Čechách - Hnutí Hare Krišna

Výprava do meditačního centra Haré Krišna v Městečku seznámí studenty se základy vaišnavismu vycházejícího z védské tradice a především se životem praktikujících vyznavačů Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny v Čechách.

Základní informace

Vhodné: pro žáky a studenty od 15 let

Doprava: autobus

Standardní cena:

Upřesnění ceny: standardní cena zahrnuje dopravu autobusem, vstup a program

Možnost příplatku: průvodce, stravování, doplňkový program

Pojištění: všichni účastníci jsou úrazově pojištěni

Lhůta pro objednání: min. 3 měsíce před termínem

Program

8.30 hod - odjezd

10.00 - 11.30 Základy Buddhismu

12.00 - 13.30 prohlídka meditačního centra, Stúpy a

15.00 hod - návrat

Popis

Hnutí Haré Krišna

Hlavním cílem pokročilé civilizace je pozvednout své členy až k jejich konečným schopnostem. Taková společnost neusiluje pouze o naplnění tělesných potřeb. Skutečná lidská civilizace začíná se zkoumáním povahy okolního světa, našeho postavení a úlohy v něm a zkoumáním povahy Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Duchovně orientované civilizace proto zaujímaly realistický přístup k životu, který uspokojoval všechny aspekty jednotlivce – tělesné, mentální, intelektuální i duchovní. Mezi takové civilizace zajisté patřila védská civilizace, z níž si dnešní dosti zvrácená společnost může vzít mnoho cenného, a tak se ochránit před stále zjevnějšími negativními důsledky.
Hnutí Hare Krišna proto pořádá různé druhy společných programů jako je slavnost vozů Ratha-játrá nebo každoroční tábor. Vedle nich však každé středisko pořádá i další akce, jako jsou oslavy vaišnavských svátků, kurzy vaření, domácí programy, veřejné přednášky, kulturní večery atp. O těchto programech se dozvíte více na stránkách jednotlivých středisek.
Poznejme tedy hodnotu védské moudrosti a kultury, která ji přináší. Doveďme své životy v lidské životní podobě, kterou jsme získali po velice dlouhém putování z jednoho těla do druhého, k dokonalosti…

Védy

Slovo Véda znamená poznání. Pochází ze sanskritu a je odvozeno z kořene „vid", což znamená „vědět“ nebo „poznání". Védy nejsou nějakou pouhou sbírkou lidských vědomostí. Přichází z duchovního světa. Védy se také nazývají šruti, protože se nejedná o experimentální poznání, ale o poznání, které se získává sluchem. Chceme-li dojít k poznání, které se nachází za hranicemi naší zkušenosti, nezbývá nám nic jiného než přijmout poznání od toho, kdo tuto zkušenost má.

Védy samotné o svém původu říkají následující: asja maható bhútasja nihšvasitam étad jad rig-védó jadžur védah sáma-védo 'tharvangirasah. „Čtyři Védy (jmenovitě Rig, Jadžur, Sáma a Atharva) vycházejí z dechu velké Osobnosti Božství.“ (Birhadaranjaka Upanišad 4.5.11). V Bhágavata Puráně (6.1.40) je uvedeno: védó nárájana sakšát svajambhur iti šušruma. „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájan, a jsou samozrozené.“ Bhágavata Purána (Šrímad-Bhágavatam) detailně popisuje, jak toto poznání sestoupilo učednickou posloupností od nejdokonalejší prvorozené bytosti Brahmy až sem na Zemi. Brahmá přijal učení Véd od Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, a dále je předal Náradovi a dalším svým synům, kteří toto poznání rozšiřovali dále. Toto poznání se po dlouhou dobu předávalo pouze ústně, protože lidé byli dostatečně inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si je jednou od duchovního učitele a ihned mu porozuměli a zapamatovali si ho. Dokonce ještě v dobách starého Řecka existovali řečníci a vypravěči, kteří znali Homérova díla celá nazpaměť. Před 5 000 lety ale Vjásadéva, který je tri-kála-gja (zná minulost, přítomnost i budoucnost), viděl, že lidé v Kali-juze budou žít jen krátce a nebudou mít dobrou paměť ani inteligenci, a tak védské poznání sepsal a pro lepší pochopitelnost rozdělil do čtyř oddílů (Rig, Sáma, Jadžur a Atharva). Tyto Védy pak předal svým žákům. Dále pro méně inteligentní lidi Kali-jugy sepsal Mahábháratu (obsahuje Bhagavad-gítu) a 18 Purán. Nakonec pro učence a filozofy shrnul veškeré védské poznání do Védánta-súter (véda-anta = konečné poznání; sútry jsou aforismy). Vjásadéva, jak uvádí Bhágavata Purána, ani po sepsání Purán a Védánta súter nebyl spokojený. Jeho duchovní mistr Nárada Muni ho pak vybídl, aby vysvětlil Védántu. Vjásadéva tedy sepsal Šrímad-Bhágavatam (Bhágavata Puránu) jako přirozený komentář k Védánta-sútře.

Mantry

Části védské literatury jsou téměř jako učebnice o zvuku. Objasňují jeho využití jako duchovního nástroje. Stejné pojetí se odráží i v jiných kulturách. Kroniky natolik odlišných zemí, jako je Egypt nebo Irsko, vyprávějí o časech, kdy duchovní vyznavači využívali vibrací zaznívajících u zrodu vesmíru pro dobro celého lidstva.

Védská písma říkají, že celé vesmírné stvoření začalo zvukem: „Z Jeho řeči vzešel vesmír.“ (Brihad-áranjaka Upanišad 1.2.4.) Posvátné texty také popisují zvuk jako vynikající prostředek pro dosažení vyššího duchovního vědomí. Mantry slouží k tomu, aby pronikly smyslovou, mentální a intelektuální úrovní existence a přinesly duchovní osvícení.
Sanskritské slovo mantra je složeno ze dvou slov: manas a trájaté. „Manas“ znamená mysl a „trájaté“ osvobodit. Mantra je tedy to, co osvobozuje mysl, jejíž rozpoložení a „naladění“ určuje náš budoucí směr vývoje.

Všechny mantry ale nejsou stejné. Pro Kali-jugu, nynější věk hádek a pokrytectví, který se vyznačuje všeobecným úpadkem všech dobrých vlastností, védská písma doporučují hlavně zpívaní Haré Krišna mahá („velké") mantry.

Karma

Sanskritské slovo karma doslova označuje jednání, aktivitu nebo práci. Ostatní jazyky k němu neposkytují vhodný ekvivalent, proto se toto slovo běžně nepřekládá. Na Západě tento termín poprvé použila ruská teozofistka Helena P. Blavatská (1831–1891). Definovala ji následovně: „Karma je základní kosmický zákon, který ve fyzickém, mentálním a duševním světě spojuje příčinu se svým výsledkem. Každá příčina, ať už největší (jako je pohyb kosmu) nebo nejmenší (jako je pohyb ruky), nezbytně zapříčiní následek.“ Antropozofista Rudolf Steiner ve svém díle „Manifestation of karma“ (z roku 1910) píše: „Bez omezování svobodné vůle člověka, zákon karmy zpětně působí na bytost, která příčinu způsobila, jako zákon akce a reakce.“

Tyto definice srozumitelně vysvětlují podstatu tohoto termínu. Steinerovo přirovnání karmy k fyzikálnímu zákonu akce a reakce je sice trefné, nicméně vystihuje pouze malou část mnohem vyššího a subtilnějšího zákonu karmy. Trefné je také prohlášení, že karmický zákon příčiny a důsledku jedná hlavně na individuální rovině a nechává prostor pro svobodnou vůli konatele. Na to obvykle zapomínají kritici východních filozofií, kteří karmu považují za mechanický osud, nutící člověka pasivně čekat na to, co s sebou přinese budoucnost (nihilismus).
Již před Steinerovým a Newtonovým objevem ale lidé znali rčení, která naznačovala určité pochopení řádu akcí a reakcí. Také biblický citát „Jak kdo zaseje, tak také sklidí“ (Galatským 6:7) se stal lidovým rčením.

Reinkarnace

V hmotném světě přenáší živá bytost svá různá pojetí života z jednoho těla do druhého, podobně jako vítr přenáší vůně. Takto přijímá jeden druh těla a znovu ho opouští, aby přijala další. (Bhagavad-gítá 15.8).

V posledních letech se termíny reinkarnace nebo karma stále více dostávají do povědomí lidí. V médiích se objevuje mnoho zpráv, dokumentů nebo filmů s tímto námětem a na trhu je k dostání mnoho knih o karmě a reinkarnaci. Dalo by se říci, že to naznačuje určitou nespokojenost s odpověďmi na existenční otázky, které nám dává moderní věda a různé západní filozofie a náboženství. Tím se vytváří prostor, který zaplňují další filozofické zdroje a tradice (tzv. přírodní náboženství nebo rozmanité východní filozofie), jejichž společným obsahem, i když s určitými odlišnostmi, je cyklické vnímání času. (Hmotný svět je tvořen a ničen opakovaně na rozdíl od pojetí lineárního vnímání času, které západní věda přijala ze židovsko-křesťanské tradice.)

Zásady pro dosažení osvícení a štěstí

Správně prováděná jóga odstraňuje nepřirozené pokryvy duše a odhaluje naše původní, čisté vědomí.

Odhadem třicet miliónů Američanů provádí tělesná a dechová cvičení hatha-jógy, které tvoří dvě části osmistupňového systému aštánga-jógy. („Ašta“ znamená „osm“ a „anga“ „úd“). Základem tohoto osmistupňového procesu jsou úrovně jama a nijama, neboli společenské a osobní zásady. Ke třetímu a čtvrtému kroku v tomto procesu patří ásána (tělesné pozice) a pránájáma (dechová cvičení). Na ně navazují pratjáhára (odpoutanost), dháraná (rozjímání), dhjána (koncentrace) a samádhi (stálá koncentrace). Abychom dosáhli cílů jógy, musíme systematicky následovat autorizovaný jógový proces. Je to podobné jako ve škole. Když chceme získat vzdělání, musíme následovat daný studijní plán.

Nejpřednější představitelé jógy říkají, že konečným cílem jógy není pouhé zdraví a mystické síly, ale realizování sebe sama, porozumění své odlišnosti od hmoty a také obnovení našeho skrytého věčného vztahu s Nejvyšší Osobností Božství. Písma a texty o józe předepisují fyzickou a mentální usměrněnost jak pro hmotný, tak pro duchovní pokrok. Pouze usměrněné a cílené jednání nás může osvobodit od připoutanosti a odporu, které povstávají z rozrušených smyslů a mysli. Bhagavad-gítá popisuje naše zapletení ve třech kvalitách hmotné přírody (dobru, vášni a nevědomosti) jako primární příčinu našeho rozrušení. Toužíme-li panovat nad hmotným stvořením a užívat si ho, zaplétáme se do spletitostí této přírody, a když naše touhy nejsou naplněny, přichází zklamání. Pán vytváří a kontroluje tyto kvality prostřednictvím svých energií, a proto jediným způsobem, jak jejich područí uniknout, je následovat proces, který On sám ustanovuje. Následováním jógových usměrnění zmizí naše připoutanost ke kvalitám vášně a nevědomosti a postupně se pozvedneme do kvality dobra, která přináší poznání a odstraňuje utrpení. Původně čistá duše, nyní ovlivněná iluzí, zrozená z hmotných kvalit nemůže vnímat svoji původní blaženou povahu. Jóga odstraňuje nepřirozené pokrytí hmotnými kvalitami a odhaluje původní vědomí duše.

Aštánga-jóga rozvíjí vyšší inteligenci, díky které duše může ovládat mysl a smysly, a tak překonat hmotné podmínění. Tato úroveň je však pouhým úvodem do skutečného duchovního života, který zažíná s projevením vědomí Krišny, po porozumění „jsme věční služebníci Pána Krišny“. Tím začíná naše přirozená láskyplná služba Jemu.

V jógovém procesu vedou k dokonalosti dvě cesty, a to přímá a nepřímá. Nepřímá cesta vede skrze několik úrovní jógy. Bhakti-jóga je však přímou cestou. Nepřímá cesta také vede k bhakti (oddanosti), ale je třeba projít úrovněmi karma-jógy (zříkání se plodů práce), gjána-jógou (rozvojem duchovního poznání) a celým systémem aštánga-jógy (procesem meditace na Nadduši v srdci). Aštánga-jóga ale není v tomto věku Kali doporučována. Lidé totiž žijí velice krátce, jsou neusměrnění ve svých zvycích a jsou fyzicky a mentálně slabí. Některé výjimečné případy mohou dosáhnout dokonalosti pomocí tohoto procesu, ale většina lidí to dnes nedokáže. Když někdo nezná konečný cíl procesu aštánga-jógy, je napodobování tohoto pradávného systému bezesporu pouhou ztrátou času.

Osm kroků (jama, nijama atd.) v zušlechťování vědomí lze vztáhnout na jakoukoli činnost. Dejme tomu, že někdo hraje fotbal. Jama a nijama, které zahrnují společenskou a osobní disciplínu, odpovídají týmové spolupráci a osobním dovednostem hráče. Ásana bude představovat určitou pozici těla například při kopnutí do míče, pranájáma vytváření energie, bez které není možné hrát. Pratjáhára by znamenala, že hráče nerozruší smyslové podněty. Když budou fanoušci povzbuzovat hráče, který se s míčem dere kupředu, fotbalista se nemůže jen tak zastavit a reagovat na jejich povzbuzení. Dháráná představuje rozjímání – v tomto případě uvědomování si polohy míče, brány a rozestavení hráčů. Dhjána by zde znamenala koncentraci na kopnutí míče do brány a vyhýbání se protihráčům. Když se mu podaří dát gól, jeho tým dosáhl samádhi (ve fotbale ale pouze dočasně).