Stříbro v historii lidí

Hornický skanzen ve Stříbře

Dne 10.9.2005 byl slavnostně otevřen Hornický skanzen s venkovní expozicí důlní techniky ve Stříbře. V celém areálu je možno shlédnout různou důlní techniku používanou v minulosi, jak ve stříbrském revíru tak i v ostatních revírech celé České republiky. Důlní vozy, vrtací kladiva, různé typy okovů, hydraulický a mechanický výklopník, důlní nakladače různých typů, vrtací soustavy a mnoho dalších již historických exponátů doplňuje funkční důlní lokomotiva a replika štoly, kde je možno názorně zhlédnout použití zmíněné techniky při těžbě. Dále se v areálu nachází i vstup do tzv. průzkumné štoly (bývalého skladiště trhavin) ve které se návštěvník seznámí se způsoby těžby v období středověku, ale i v průběhu 19. a  20. století.

Veškeré nainstalované exponáty jsou opatřeny informačními tabulemi o způsobu použití zmíněné techniky. Hornicko-historický spolek Stříbro průběžně ( dle finančních možností ) doplňuje prostory skanzenu novými exponáty a má za cíl vytvořit v areálu i tzv. malý geologický parčík s názornou ukázkou základních hornin z oblasti Stříbrska.

V roce 2009 členové spolku dokončili výstavbu muzejní povrchové důlní trati v délce 325 bm kolem řeky Mže.

Součástí skanzenu je i ústí Královské dědičné štoly Prokop. Tato štola, která byla ražena jako páteř všech hlavních rudných žil v centrálním stříbrském revíru na žíle Bohaté požehnání.

Královská dědičná štola Prokop

Patří k nejvýznamnějším důlním dílům centrálního stříbrského rudního revíru. První písemná zpráva je zaznamenána v 2. knize "Register o vydání    a příjmech hor olověných u Stříbra" a hovoří o tom, že roku 1513 počal Kašpar se svými podílníky razit hlubokou dědičnou štolu z důvodu odvodnění stávajících i budoucích hornických děl v prostoru rudní žíly "Bohaté požehnání - Reichen Seegen"
V roce 1743 přebírá cca 2.5 km dlouhé dílo rakouský báňský erár s názvem C.k. Prokopi Erbstollen a ve vzdálenosti 340 m od vchodu je situována hlavní těžební jáma Göpelschacht (Žentourová jáma).
Aby bylo možno začít těžit rudu i pod úrovní dědičné štoly a řeky Mže, v letech 1796 - 1820 v náhonové komoře, ve vzdálenosti 60 m od ústí, vybudováno kolo vodotěžního stroje poháněné vodou, přiváděnou z řeky Mže 180 m dlouhým kanálem s odvodem vody zpět do řeky. Pohyb byl přenášen pomocí soutyčí 310 m dlouhou strojní chodbou k Žentourové jámě. Podél tektonických rozsedlin ve vzdálenosti 570 a 1050 m od ústí    byly vyraženy překopy č. I a II, které zpřístupnily těžbě další žíly a propojily dílo s žilným systémem Dlouhé žíly - Langenzug.
Avšak roku 1863 rakouský báňský erár prodal dílo kvůli neshodám s ostatními těžařstvy třem těžařstvům (Johan Baptist, Reichen Seegen Gottes, Langenzug - Frischglück) za 16 800 rakouských zlatých.
Počínaje rokem 1908 se provoz zastavuje úplně a je obnoven až po deseti letech, aby v roce 1930 opět skončil, tak jako vlastní hornická činnost   ve stříbrském rudním revíru.
Poslední předválečný zájem o dolování ve Stříbře projevila v roce 1937 firma Baťa a získala určitý počet vyhrazených kutišť. V následujícím roce nechala otevřít a prohlédnout dílo Göppelschacht. Obnovení těžby zabránily politické události podzimu 1938.
Znárodnění báňského průmyslu v roce 1945 zahájilo novou etapu dolování ve Stříbře. V roce 1950 byla vyzmáhána Prokopská štola v délce 1823 bm a následovně v roce 1953 bylo zahájeno zmáhání jámy Göppelschacht, která byla přejmenována na Brokárnu. V prvních měsících roku 1955 byla jáma prohloubena na úroveň 182,3 metru a poté až na konečnou hloubku 272 bm. Těžba na díle probíhala až do roku 1966, kdy je 28. února 1966 vytěžen poslední vůz. Od této doby slouží Prokopská štola již jen jako odvodňovací dílo stávajících důlních jam, které jsou v mokré konzervaci.