Počátky křesťanství v Čechách - po stopách sv. Prokopa

Výprava do překrásné posázavské krajiny zaměřená na příchod křesťanství do Čech s přespáním v kapli Svatojánské koleje bývalého benediktinského kláštera, v místě kde v počátcích českého státu vznikl díky sv. Prokopovi a přemyslovským knížatům benediktinský klášter - centrum slovanského umění a vzdělanosti navazující na tradici slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje.

Základní informace

Vhodné: pro žáky a studenty od 10 let

Pěší trasa: délka celkem cca 2 km

Doprava:  autobus

Standardní cena: 

Upřesnění ceny: standardní cena zahrnuje dopravu autobusem, vstup a program 

Možnost příplatku: průvodce, stravování, doplňkový program

Pojištění: všichni účastníci jsou úrazově pojištěni

Lhůta pro objednání: min. 3 měsíce před termínem
 

Program

8.00 hod - odjezd

9.30 - 11.30 Program po stopách sv. Prokopa 

12.00 - 13.30 prohlídka Čertovy brázdy a NS Votočnice  

15.00 hod - návrat 

Popis

Putujte společně se svatým Prokopem dějinami českého raně středověkého státu a české církve.

Při programu zažijete specifickou atmosféru poutního místa, dozvíte se okolnosti založení Sázavského kláštera, pokusíte se pochopit mentalitu raně středověkého obyvatelstva a zamyslíte se nad tím, s čím musel Prokop bojovat, když se před více než tisíci lety usadil v poustevně nad řekou Sázavou.
Program navazuje na osobnostní a sociální výchovu.

Anotace programu:

Výchovně vzdělávací program je připraven jako pomůcka pro prohloubení výuky v předmětech vlastivěda, dějepis a občanská výchova v 4. – 7. třídách ZŠ. Při programu přiblížíme historii významné národní kulturní památky a poutního místa – Sázavského kláštera. Skrze příběh sv. Prokopa, slovanského kněze z Kouřimska, benediktinského mnicha, poustevníka, opata Sázavského kláštera a národního patrona, se žáci seznámí s počátky dějin českého státu a české církve. Program je komunikativní a doplňuje ho pracovní list zahrnující individuální a skupinové úkoly. V závěru navštěvujeme další poutní místo vzdálené asi 15 minut chůze od kláštera – studánku Vosovku s barokní kapličkou.

Očekávané výstupy:

Znalost historie Sázavského kláštera, příběhu sv. Prokopa, svatoprokopských legend, historie související s počátky organizace raně středověkého českého státu a české církve. 

Cílová skupina: Žáci 4. – 7. ročníků ZŠ

Program zajišťuje: správa kláštera Sázava

Svatý Prokop

Sv. Prokop je reálnou historickou osobností. Tento poustevník, mnich, zakladatel Sázavského kláštera s řeckým jménem je v Čechách spontánně uctívaný jako světec již od 11.-12. století. Na začátku 13. století byla jeho svatost potvrzena Římem oficiálním svatořečením (byť dle legendy musel sv. Prokop liknavému a nerozhodnému papeži Inocenci III. pomoct v jeho rozhodnutí "výhružkou" opatskou berlou). Na rozdíl od svých předchůdců  sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha není Prokop původem z vládnoucího rodu a jeho pozemský život plný zvláštností a ne zcela rozluštěných tajemství nebyl ukončen násilnou smrtí. Máme tedy před sebou obraz prvního a velmi svérázného českého nekrvavého mučedníka-světce.

Narodil se v dobách působení sv. Vojtěcha koncem 10. století v Chotouni u Staré Kouřimi (kdysi oblast Zličská a poté Slavníkovská) 
"Byl tedy blažený opat Prokop, rodem z Čech, jenž ve slovanském písmě od nejsvětějšího biskupa Cyrila někdy vynaloženém a od církve kanonicky schváleném byl dokonale vzdělán. Nejprve byl zdatným (ženatým, syn Jimram) knězem světským, žil počestně a byl oddán pravé a čisté službě Boží. Později jako štítem jsa ochráněn mitrou mnišského řádu bez otřesu trávil život sám s jediným Bohem v závazku víry...vyzbrojen jsa nebeskými zbraněmi usadil se pod klenbou jedné opuštěné jeskyně, kterou obývalo tisíc ďáblů; ohradiv se tu na svou ochranu hrázemi ctností proti dorážení neřestí, útokům duchovních nepravostí a šípům pokušení, počal mužně bojovati modlitbami, bděním a posty přirážeje své myšlenky ke skále, jenž je Kristus" (z latinské legendy Vita Minor S. Procopii, 12. století, přeložil B.Ryba).  

Prokopův tvrdý a náročný poustevnický život neodrazoval, ale ve spletitostech a násilnostech raného středověku naopak přitahoval mnohé odhodlané muže s touhou bojovat se zlem v sobě a Zlým ve světě v duchovním osamění. Tací se přidávali k Prokopovi a nechali se jím otcovsky vést. Podobně jako již od 3. století na Východě a posléze i na Západě vznikala kolem otce Prokopa v Sázavě  na začátku 11. století  malá poustevnická kolonie  s kostelíkem Panny Marie a sv. Jana Křtitele, životadárný zárodek budoucího slovanského kláštera s benediktinskou observancí navazujícího na apoštolské dílo a zkušenosti sv. Cyrila, sv. Metoděje a sv. Benedikta (patronů Evropy). K proměně mnišské osady v klášter (organizační oporou života kláštera jsou řeholní pravidla a  úřad opata)  dochází kolem roku 1032 po setkání Prokopa s českými přemyslovskými knížaty Oldřichem a jeho synem Břetislavem I. Slovanský klášter je panovníky nadšeně potvrzen, rozšířeno jeho obdarování. Prokop je svobodnou volbou svých věrných souputníků, mezi nimiž jsou i jeho synovec Vít a syn Jimram, s nadšením české nobility ustanoven  jeho prvním opatem. Sázava začíná růst do podoby proslulého duchovního a kulturního centra a opory samostatného českého státu.

Po Prokopově smrti 25. března 1053 (svátek Zvěstování Panny Marie a v oktávu svátku sv. Benedikta), kterou Prokop prorocky předvídal, když otcovsky nabádal své žáky, aby byli ve všech budoucích protivenstvích trpěliví, nenechali se sváry rozdělit, nebylo již pro jeho žáky ani okolní lid pochyb, že omilostněn Bohem mezi nimi žil světec. Pověst o jeho svatosti se šířila po celých Čechách a Moravě. Český král Přemysl Otakar I. Prokopa přičleňuje k zemským patronům. Římský papež stvrzuje jeho svatost 4. července 1204. Prokop začíná růst ve své novém věčném životě bez konce jako nebeský přímluvce a divotvůrce. Jako světec je uctíván napřespříč věky i konfesemi - církví římskokatolickou, pravoslavnou, řeckokatolickou. Uznáván je i některými protestanstskými církvemi. Poutá pozornost badatelů profesionálů i amatérů.

Se sv. Prokopem se spojuje obrovské množství zázraků, které se děly za jeho pozemského života i po jeho smrti až dodnes (zapsány v legendách, předávány z úst do úst, ponechávány ve skrytosti) - uzdravení nemocných, pomoc hledajícím, odsouzeným, osvobozování duchovně spoutaných Zlým. V různých časech vystupuje více nebo méně do popředí jeho milosrdenství nebo mužný vytrvalý boj s protivenstvími a útočícím Zlem - boj za uzdravení a svobodu.

Sázavský klášter, místo života a smrti sv. Prokopa, vyslyšených proseb a zázraků se proto stává poutním místem. Také v okolní sázavské přírodě poutníci najdou prameny-studánky, další přírodně krajinářské útvary i ty, kterých se dotýkaly lidské ruce (Prokopova-Čertova brázda s křížovou cestou, Votočnice, kapličky) svázané s prokopskými legendami a pověstmi předávanými písemně, ale i z úst do úst od jedné generace ke druhé.

Pozoruhodnou svatoprokopskou památkou umístěnou přímo v kostele sv. Prokopa je barokní milostný obraz sv. Prokopa, tzv. Prokopova pravá podoba. Čas od času poutníci od baroka až dodnes zahlédnou zázračné proměny výrazu jeho tváře malířem zachycené jako tváře blažené s pokorně skolěnýma očima. V kryptě kostele je také část tělesných ostatků sv. Prokopa.

Díky životu v blízkosti Boha a zázračnými znameními během pozemského i nebeského života bývá sv. Prokop označován jako divotvůrce, nebeský přímluvce. Je patronem České země a také patronem horníků, zemědělců nebo vinařů. Prosby k němu směřují za uzdravení a osvobození.

Díky jeho ochotě živit se prací vlastníma rukama, ulehčovat starosti zarmoucených a těšit je, pomáhat chudým a sirotkům a odvaze je uznáván napřespříč věky také těmi, kteří se necítí být běžnými věřícími.

Prokopova (čertova) brázda

Sv. Prokop je znázorňován, jak křížem pohání ďábla zapřaženého do pluhu a oře s ním brázdu. Tradičně bývá dnes nazývána „čertova“, ale vlastně je „Prokopova“. Dokonce i zlí duchové musí sloužit Bohu a Jeho služebníkům. To, co takto vykonají, však slouží k Boží slávě a nemělo by se to tedy připisovat jim. Jako „brázdu sv. Prokopa“ ji nazval Jan František Bečkovský ve své „Poselkyni starých příběhů českých“.
Tato brázda vedla od Sázavy až do Chotouně. Dnes je zřejmá jen na svém počátku, ale existují starší mapy, které polohu celé brázdy zachycují. Začíná u kapličky – sloupku sv. Prokopa na levé straně cesty ze Sázavy na Uhlířské Janovice. Na sloupku je znázorněn světec se zapřaženým ďáblem v pluhu. Touto roklinou se dnes do řeky Sázavy vlévá malý potůček. Vypráví se, že krev zraněných a zemřelých bojovníků v bratrovražedné bitvě u Lipan odtamtud tekla brázdou až k Sázavě, aby tu žalovala sv. Prokopovi na tuto smutnou událost.
V brázdě je dnes postavena křížová cesta s prostými dřevěnými kříži. Je to místo, kde se v tichu přírody dá rozjímat o největší duchovní bitvě v historii – Ježíšově utrpení, jež začalo v Getsemanech a skončilo na Golgotě. Zdánlivá porážka byla Boží mocí proměněna ve vítězství. Jak? Ježíšovým vzkříšením třetího dne. Každý, kdo v Ježíše věří a následuje Ho, může tak jako sv. Prokop vítězit nad ďáblem, protože „těm, kteří milují Boha všechno napomáhá k dobrému“ (Ř 8,28) a „ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (Ř 8,37).
Protože poutníci, kteří nejsou ze Sázavy, často Prokopovu brázdu dlouho hledají a ne vždy ji najdou, podáváme zde podrobnější popis cesty k ní: Dejte se od Sázavského kláštera hlavní cestou směrem na Uhlířské Janovice. Když se postavíte čelem ke klášteru, cesta vede okolo levé klášterní zdi směrem ze Sázavy. Po této cestě je třeba jít až k domu J. Voskovce, což je poslední dům nalevo od cesty před dopravní značkou označující konec obce. Neodbočujte z hlavní cesty směrem do lesa dříve! Vedle domu J. Voskovce na pravé straně hned u cesty, je sloupková kaplička s obrazem sv. Prokopa (viz foto).  Je zde také na dřevěných podstavcích umístěn pluh. Od pluhu vede po pravé straně začínající brázdy pěšinka do lesa, která začíná prudkým stoupáním. Po několika metrech stoupání uvidíte ceduli označující začátek křížové cesty.
 

Naučná stezka Votočnice 

Naučná stezka vede po louce Votočnice v zákrutě řeky Sázavy nedaleko města Sázavy. Na Votočnici, podmáčené nivní louce s třemi uměle vybudovanými tůněmi, kde se dle legendy otáčel svatý Prokop, když oral s čertem tzv. Čertovu brázdu, se díky úsilí místních ochránců přírody podařilo vytvořit cenný biotop se zajímavou a chráněnou drobnou faunou a flórou.

Stezka je nenáročná, vede napříč loukou, místy po vyšlapané pěšince. Součástí stezky je dřevěná vyhlídková plošina, z níž je výhled téměř na celou lokalitu. Trasa není značena, čtyři z pěti zastávek se nacházejí v přímém dohledu z vyhlídkové plošiny, pátá je o asi 200 metrů dále proti proudu řeky, za zákrutou.

Doporučujeme nenavštívit cíleně pouze Votočnici, ale spojit její návštěvu s procházkou v okolí města a řeky Sázavy (soustava tůní Havránka, národní kulturní památka Sázavský klášter).

Základní údaje

Začíná a končí: louka Votočnice, cca 1,5 km z centra města SÁZAVA po silnici Sázava–Nechyba, naproti ústí Čertovy brázdy

Délka: cca 0,5 km

Zastávek: 5

Vznikla: 2007, otevřena 31. března 2008

Tvůrce stezky: ZO ČSOP 06/05 Sázava ve spolupráci s RWE Transgas Net