Paměť krajiny - Soutok Vltavy a Labe

Mělnické podzemí

Podzemí v Mělníce vznikalo pravděpodobně od konce 13.století. Chodbový systém byl vytvořen v hloubce cca 8-10 m pod dnešním povrchem a budoval se především pod domy okolo náměstí. Prostory, které tak vznikaly, byly používány jako sklady, vinařské či pivovarnické sklepy, ale mimo to také mohly poskytnout útočiště před případným požárem či vojenským nebezpečím.

Mělník se nachází na kopci, jehož hornina se mělní, proto také došlo v některých ulicích, přiléhajících k náměstí k propadům vozovek. Podzemní sklepy jsou vybudovány ve 2 až 3 úrovních.
V současné době je veřejnosti zpřístupněna pouze chodba vedoucí ke studni. Na místo, kde se studna nacházela, upozorňuje na hlavním náměstí kruh s vydlážděným nápisem. Studna byla vyhloubena pravděpodobně při vzniku města, tj. ve 13. století, pro které byla v tu dobu jedinou zásobárnou vody. Studna je hluboká 54 m, v nejširším místě má průměr 4,54 m, což ji činí nejširší známou studnou v České republice.
Město Mělník v rámci zpřístupnění podzemních prostor navazujících na městskou studnu, nechalo provést aktuální fyzikálně-chemické vyšetření vody ze studny. Výsledky ukázaly, že v měřených parametrech odebraný vzorek vody odpovídá požadavkům na kvalitu pitné vody.

Historie města a regionu

Mělník je původně slovanské pojmenování kopce z mělnících se hornin křídového útvaru. První zmínky o této oblasti pocházejí z 9.století, kdy se zdejší kmen Pšovanů připojil k českému knížectví rodu Přemyslova sňatkem Bořivoje s Ludmilou, dcerou posledního pšovského knížete Slavibora. Starý dřevěný Pšov nahradil koncem 10.století nový kamenný hrad Mělník. Manželka Boleslava II. Emma zde razila denárky s nápisem Emma regina - civitas Melnic. V tomto období se začala na Mělníku pěstovat vinná réva.
Od roku 1000 se na Mělníku tradoval zvyk dávat hrad kněžnám a královnám věnem. Ten se později rozšířil i na město vzniklé pod hradem (královské věnné město).
Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25.listopadu 1274, kterou byl Mělnickým darován k dobudování obce podíl na výnosu labského obchodu. Mělník prohlásil natrvalo za královské věnné město až Karel IV. Ten sem dal přivézt z Burgundska a ze Champagne vinnou révu a zvelebil tak mělnické vinařství.
V době husitských válek zůstávali Mělničané ve spolku s pražany. Za vlády Jiřího z Poděbrad město hospodářsky prosperovalo. Od konce 15.století však stagnovalo a později upadalo. Situace se zhoršila zejména po potlačeném protihabsburském odboji českých měst a části šlechty roku 1547. Císař Ferdinand I. zabavil městu všechen majetek, postihl ho citelnou finanční pokutou, zrušil cechy, dosadil do města císařského rychtáře….
Období od husitských válek do třicetileté války se stalo zlatým věkem pro mělnické vinaře. Rozšiřovaly se vinice, bohatí měšťané financovali stavbu kostelu sv.Ludmily a na Chloumku kostel nejsvětější Trojice.
Třicetiletá válka velmi těžce zasáhla i Mělník. Časté pobyty vojsk, švédská okupace, drancování, požáry, mor…. Odchodem mnoha řemeslníků a vinařů do emigrace se město téměř vylidnilo. V 17. a 18.století Mělník ničily požáry, morové epidemie, selská povstání a řada neúrodných let.
Od konce 18.století se Mělník stal součástí zemědělského zázemí pro pražskou aglomeraci a také průchozí stanicí dálkového obchodu a exportu. Jen málo se ho dotkla průmyslová revoluce. Někdejší královské věnné město se změnilo na téměř provinciální městečko. Továrny zde vznikaly jen v souvislosti s vývojem zemědělství. Typické byly trhy, jarmarky, živnosti, řemesla a tradiční vinaření. Od roku 1850 se město stalo sídlem okresních úřadů. Po pádu Bachova absolutismu se rozvíjela aktivita různých kulturních a společenských organizací. Spolek hasičů, Sokol, Klub veslařů mělnických, Klub českých turistů, Klub velocipedistů, Zpěvácký spolek…. V této době začal vycházet první místní týdeník.
Výhodná poloha Mělníka přinesla s sebou rozvoj na poli komunikací - první parník pod městem (1845), železnice (1874), most přes Labe (1888), přístavní překladiště (1897), vltavský kanál (1902 -1905). Od roku 1894 se ve městě používal telefon a telegraf. Nový způsob podnikání si vynutil i vznik peněžních ústavů - Občanské záložny, spořitelny, Hospodářské záložny.
Ve druhé polovině 19.století na Mělníku stále vedlo zemědělství - pěstovala se pšenice, sladovnický ječmen, zelenina, ovoce, vinná réva. Se zemědělskými výrobky se čile obchodovalo. Ve městě byl roku 1868 postaven cukrovar.
Koncem století vznikla na Mělníku řada odborných škol - např. v roce 1881 speciální vinařská škola (první tohoto druhu v Čechách), v roce 1897 košíkářská škola, v roce 1910 gymnázium. Vývoj oblasti zastavila první světová válka.
V letech první republiky (1918 - 1938) se ve městě hodně stavělo - budovy okresního úřadu, kulturního domu, pošty. V roce 1928 byla dokončena stavba velkého obchodního přístavu na Labi, budovaly se komunikace, kanalizace, prováděla se elektrifikace. V letech 1911, 1922 a 1933 se poprvé uskutečnily slavnosti vinobraní. Od roku 1933 se stala ze slavnosti tradice, která se dodržuje dodnes, i když v poněkud jiné podobě.
V roce 1938, po záboru pohraničí, se severní část mělnického okresu dostala do bezprostředního sousedství "říše".
Konec druhé světové války na Mělníku oslavili obyvatelé města 13.5.1945 společně s vojáky sovětské a polské armády a s partyzány.
V následujícím období se rozrostl na Mělníku průmysl, infrastruktura i počet obyvatel z 12 na 20 000 obyvatel. Novým fenoménem se stal vznik a rozvoj hromadných sídlišť. V péči o památkové a uměleckohistorické dědictví lze zaznamenat nespornou aktivitu, nelze však nevidět jednotlivé, nicméně nenahraditelné ztráty. Rozvoj výroby v krajině a ve městě měl též svůj rub ve zhoršení životního prostředí. Zároveň je však zřejmé, že k plnějšímu pohledu na poslední padesátiletí historie města je potřebný určitý časový odstup.

Mělnická kostnice

Mělnická kostnice patří spolu se sedleckou u Kutné Hory k největším v České republice. Je umístěna v kryptě pod presbytářem proboštského kostela sv. Petra a Pavla. Podle postupu stavby presbytáře a nápisu na jejich stěnách sloužila svému účelu do 30. let 16. století.

Kolem kostela byl od nepaměti hřbitov, který však nestačil zejména při morových epidemiích pojmout četné pohřby, a proto hrobníci vybírali pozůstalé kosti a rovnali je v kostnici. Kostnice neboli karnery bývaly u většiny farních chrámů, kde existovaly hřbitovy. Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy byl hřbitov u kostela zrušen.
Podle guberniálního nařízení ze dne 16. srpna 1787 měly být kosti z kostnic pohřbeny do země. Na Mělníce to však vyřešili zazděním oken a vchodu do kostnice. Hřbitov byl přenesen ke kostelu sv. Ludmily na předměstí.
Při opravách chrámu v letech 1891 - 1892 byl vchod do kostnice znovu otevřen a náhrobní kameny kryjící okna byly přemístěny do interiéru kostela. Po restauraci chrámu z let 1913 - 1916 začal odborně studovat a uspořádávat kosti umístěné v kostnici antropolog světového věhlasu MUDr. RNDr. h. c. Jindřich Matiegka, profesor Karlovy univerzity. Po usilovné práci v době první světové války připravil se dvěma mladými pomocníky (jedním byl jeho pozdější nástupce prof. MUDr. Jiří Malý) kostnici pro studijní účely i pro návštěvy z řad veřejnosti.

V kostnici jsou umístěny pozůstatky asi 10 000 až 15 000 osob různého stáří, pohlaví i etnického původu. Byly sem totiž v minulosti sváženy kosti nalezené na různých místech v okolí Mělníka, pozůstatky válečných událostí třicetileté války a dalších šarvátek.