1993 - LT Řepeč II

Termín: 19. července – 5. srpna 1993
Provozovatel: ZO ROH Kaučuk Kralupy
Účastnický poplatek: 
Program: celotáborová etapová hra „Cesta kolem světa za 18. dní“
Hlavní vedoucí: Aleš Bartoš 
Hospodář: Luboš Dočekal   
Kuchař: Ing. Jiří Břenek   
Zdravotník: Jana Dubcová
Vedoucí oddílů: Jan Pšenička (1. oddíl), Markéta Dušková  (2. oddíl), Petr Bartoš  (3. oddíl), Petr Dobrovodský  střídač
Kuchtík: Lukáš Kasalický
Praktikanti: Radek Hofman, Radek Levý a Tereza Hykyšová
Věk účastníků:  10-15 let
Počet účastníků:  38 (max. 50)
Účastníci:
1. oddíl: Petr Giovagnoni, Jan Kaňka, Romana Giovagnoniová, Lucie Loukotová, Bobumil Malý, Aleš Hlaváček, Dita Kučerová, Alena Fassmannová, Jitka Fassmannová, Ivana Dočekalová, Lenka Červenková a Petra Šnýdrová
2. oddíl: Radek Malý, Jan Lička, Miloš Junek, Martin Šnýdr, Jitka Hejdová, Martina Škodová, Petra Kukačková, Petra Janoušová, Magdalena Novotná, Kateřina Novotná, Lenka Giovagnoniová a  Andrea Vlasáková
3. oddíl: Lukáš Vraspír, Roman Vraspír, Lukáš Bejbl, Petr Žambůrek (nejel - nemoc), Jana Černá, Sylva Šestořádová, Martina Bejblová, Markéta Vörösová, Martina Dubcová, Adéla Kasalická, Markéta Mattesová, Tereza Dušková, Jana Dočekalová a Kateřina Mattesová

Poznámky Radka Hofmana (neupravováno)

19-tého července v pondělí ráno se před hlavní branou Kaučuku shromáždilo mnoho lidí. Důvod byl u všech stejný - odjezd na tábor. Část odjížděla na tábor ve Stádleci, menší část, tedy ta naše, asi 45-ti členná se vydává k obci Řepeč, do krásné přírody jižních Čech, k řece Lužnici. Po naložení zavazadel a dětí do autobusu se ozval zvuk motoru a autobus se rozjel pryč od civilizace, začouzeného města a hlavně od každodenních povinností (vynášení koše na odpadky …). Řidič nám přidělený byl zřejmě po noci špatně naladěn, potom co se část autobusu pozvracela a on byl nucen zastavit, se nelibě šklebil a skoro už nadával, že už se to mohlo vydržet na místo příjezdu.
Ti jenž na tábor k Řepči jezdí už pár let (nebylo jich zas mnoho) pozorovali dění okolo sebe a cesta jim rychle utíkala. Po odbočení na křižovatce v Táboře doprava bylo již otázkou několika minut, kdy se před autobusem objeví směrovník Řepeč 4 (km). Když se tak stalo trvalo přesně tři minuty a třicet šest vteřin, než se autobus ocitl v Řepči.Přes počáteční neochotu zajel s námi řidič dosti hluboko do lesa. Prapodivně přitom manipuloval se svým vozem. Na místo jme dojeli téměř stejně jako náš zásobovač Luboš s „árem“. Po vysednutí se začaly krosny a kufry překládat do ára. Kromě jednoho z řad vedoucích a pak také hlavního vedoucího se ostatní vydali na cestu na základnu na následovních osmnáct dní. Po zdolání deštěm rozblácené cesty se objevil tábor. Třicet pět stanů, velký hangár (jídelna), kuchyňská buňka s přístřeškem a v ní šéfkuchař se svým pomocníkem. Samozřejmě také buňka vedoucích a dál bylo vidět jen rozbahněnou zem, která před kuchyní připomínala napůl vyschlý močál, přičemž voda byla nashromážděna o kus dál v nevelké proláklině.
Když byli na místě všichni účastníci a osazenstvo tábora nastalo představování. V týmu vedoucích byli vidět pouze tři, pro některé úplně neznámé tváře. Dva z nich byli na tomto táboře poprvé. Jeden praktikant a jeden vedoucí střídač. Po vyřízení seznamovacích oficialit se rozdělovalo do oddílů. Protože o některé vedoucí byl velký zájem, muselo se losovat. Kompletním oddílům byly přiděleny stany a začalo ubytování. Jako tradičně každý rok se chvíli po příjezdu podávaly svačinové párky. Zbytek dne byl vyhrazen k zabezpečení dřeva a seznamování uvnitř oddílů. První noc za mírného deště hlídali vedoucí. Po další dny měl každý oddíl svůj program. Společně všechny tři oddíly plnily v rámci celotáborové hry dané úkoly. První jim byl zadán po noční procházce ke známému křížku. Plnil se ale až druhý den ráno. Tématika celotáborové hry - Cesta kolem světa. V zadání, které se nejdříve muselo složit, bylo rozpoznat dvacet šest zeměpisných pojmů. I když umístění oddílů bylo stejné, nejvíce správných pojmů měl první oddíl, ale potřeboval na to více času. Druhým úkolem na cestě kolem světa bylo postavit v Egyptě pyramidu co nejvyšší a co nejpřesněji odhadnout velikost základny 50 na 50cm. Něco bližšího cituji z původního zpravodajství: „Nejlépe se s tímto úkolem vyrovnalo družstvo č. 2, které posíleno dlouholetým táborníkem Milošem Junkem a inteligentními osobami okolo něj postavilo jak nejvyšší pyramidu  , tak se jim také podařilo nejpřesněji odhadnout velikost základny“. Naopak se moc nedařilo prvnímu družstvu, které mělo trochu smůly, protože se jim chvíli před ukončením kus pyramidy sesul. Po vyhlášení výsledků si první oddíl vlastnoručně postavenou pyramidu rozdupal.