Stavba iglů

Sníh pro stavbu

Dobrý sníh stavbu usnadňuje a urychluje. Ideální je sníh větrem zhutnělý, udusaný. Pokud na něm boty zanenechávají jen téměř neznatelné stopy, mohou se rovnou řezat kvádry.
Když je sníh kyprý, ušlapeme místo o něco větší než zamýšlené iglú, nejdříve lyžemi nebo sněžnicemi, pak botama. Dokončíme uhlazení místa spodkem lopaty. Vrchní vrstva se možná nezpevní a sníh zůstane sypký, ale nevadí. Dobrý sníh je vespod. Po tomto zhutňování necháme přepracovaný sníh usadit. Asi za dvacet minut se mezi sněhovými částečkami vytvoří nové vazby a hmota bude celkem soudržná. Čím hlouběji, tím bude sníh lepší a soudržnější.

Pokud je sníh obzvlášť špatný, je dobré připravit dvě místa - jedno bude staveništěm, druhé zdrojem sněhových kvádrů. Jakmile místo vybereme a příp. upravíme, už po něm nešlapeme! Jinak ve sněhu vzniknou skryté trhliny a kvádry se po zvednutí budou lámat.

Výběr místa

Staveniště nemusí být na rovině. Iglú může být vestavěno do stráně ve vydolovaném terénu, poskytujícím stavební bloky. Ale to vyžaduje určitý fortel a zkušenost, a tak začátečníkům doporučujeme raději téměř vodorovné místo. Nejdříve nakreslíme kruh. Průměr okolo 185 až 200 cm je ideální. Dokončené iglú bude mít uvnitř průměr podlahy asi o 50 až 60 cm větší, neboť v průběhu stavby řežeme kvádry do hloubky i do šířky. Zároveň rozvrhneme vstupní koridor. Měl by ležet v pravém úhlu k převládajícímu směru větru, aby sníh volně odletoval a nezanášel vchod.

Rozvržení stavby

Vchod
Tunel udržuje vířící sníh dál od průlezu do iglú. Nejjednodušší je vyhloubit hlubší příkop a zastřešit jej dvojicemi bloků, vzájemně zapřenými do „A“. Širší tunel může vyžadovat „tříblokový oblouk“. Očekáváme-li silný vítr, je nezbytná ještě jedna věc. Hrubé, větrem hnané sněhové a ledové částice obrušují stěny iglú a během dlouhé zimní bouře je mohou zcela narušit. Nízká stěna, postavená ve směru proti větru, odstraní tento problém. Chrání iglú jako štít.

Obytný prostor
Iglú je téměř hotovo, ale ještě jsou nutné dokončovací práce. Tam, kde jsou skuliny zvenčí málo ucpány, prosvítá více světla. V takových místech přidávejte sníh zvenčí i zevnitř a zároveň vnitřní stěny uhlazujte. Věnujte tomu dostatečnou péči. Z kostrbatých stěn na vás bude kapat odtávající voda, po hladkých stéká dolů, nebo se do nich vsakuje a tam mrzne – v iglú je pak krásně sucho (sníh je v podstatě porézní piják).

Existují dvě základní uspořádání obytného prostoru. Nejobvyklejší je „celolůžková“ podlaha s výjimkou malého otvoru vedoucího dolů pod vchodový blok a do tunelu. Toto řešení dovoluje sice maximální využití prostoru podlahy, ale vlézání a vylézání může být problematicé, zvláště pokud vstupní příkop není dost hluboký. U jiného uspořádání jsou dvě lůžka po stranách prodlouženého vlezového příkopu. Je méně prostoru na spaní, ale dá se tam sedět v normální poloze, s nohama v příkopu. Vlézání a vylézání je mnohem jednodušší a příkop slouží k uložení batohů a ostatní výbavy.

Ventilace

Ventilace není problémem, protože průlez je níže než lůžková plocha, za bezvětří může být ponechán stále otevřený bez ztráty tepla. Vařič ovšem spotřebuje velké množství kyslíku a produkuje jedovaté zplodiny. Vyřízněte proto malý větrací otvor (stačí 5–10 cm v průměru) kdekoli ve vrchní třetině iglú. Po skončení vaření větrák ucpeme sněhovou koulí nebo rukavicí.

Osvětlení

Ve dne proniká stěnami do iglú dostatek světla. V noci jedna svíčka stačí prakticky na všechno, při dvou lze pohodlně číst, bílé stěny krásně odrážejí světlo.

Postup stavby

1. Vnitřek kruhu vyházej lopatou, aby základna pro iglů byla zapuštěná a ušlapej. Plocha musí být vodorovná.
2. Uprav si místo, odkud chceš brát stavební materiál - lopatou vodorovně odházej nejvrchnější vrstvu sněhu a načrtni si kvádry. Ty musí být opravdu hranaté!! Nelitujte žádného kusu s upadlým rohem apod.
3. Stavěcí četa (ideální jsou 2 lidi) by si před začátkem stavby měla dojít na WC !!, poněvadž vchod se vybourává až nakonec J.
4. Řady se staví do spirály.
5. ,,Zavírat,, (naklánět do středu) se musí hned od začátku, jinak bude iglů moc vysoké a jen ztěží ho zavřete bez žebříku. Vrchní hrana posazených kvádrů se šikmo sesekne mačetou (lopatou) směrem dovnitř pod úhlem přibližně 25°.
6. Poslední díl se vkládá horem, aby si dobře sedl.
7. Vchod se vybourá až po uzavření, měl by být co nejníže (ideálně pod úrovní základny), na závětrné straně a co nejmenší kvůli úniku tepla.
8. Nakonec se škvíry mezi kvádry ucpou zvenčí sněhem a uhladí, jinak může do iglů v noci sněžit prašan.
9. Pokud zbude čas a chuť, je dobré postavit u vchodu i zástěnu proti větru. Ovšem někdy se i může stát, že se vítr na noc úplně obrátí a jste v …, proto se na noc vchod utěsní ještě bágly, dělá se zástěna z celty apod.

Co se může stát

Při dlouhodobém pobytu si iglú sedá. Je-li sníh hluboký, prořezáváme se do hloubky.

Bloky při stavbě praskají
Jako zdroj kvádrů použito nepřipravené místo. Chozením vytvořené skryté trhliny. Naříznuté bloky při řezání předchozí řady. Vrstva jinovatky ve sněhu (odstraň ji, jdi hlouběji). Bloky uvolňovány vylamováním místo odřezáváním.

Bloky po usazení padají dolů
Příliš svislé stěny (bloky mohou být správně usazeny jen s patřičním náklonem). Příliš velký kruh (v podstatě z toho plyne předchozí chyba). Nesprávné body dotyku (bloky nejsou v rovnováze, převracejí se). Předchozí blok nesprávně usazen (padá). Předchozí blok „nepřivařen“ (čekej pár minut mezi jednotlivými bloky, aby se mohly zformovat, přimrznout). Bloky jsou příliš malé (používej největší, s nimiž dokážeš manipulovat).