Na BABU

Vymezí se určitý prostor a určí se jeden (či více) hráč, který má babu. 

To znamená, že se snaží určitým způsobem (většinou dotknutím) předat tuto úlohu jinému hráči, ten zas dál atd. Ostatní utíkají.

Velmi oblíbenou hrou našeho dětství bývala hra na Babu. Hrávali ji děti věku předškolního i školáci. Jak se to hraje?
Jeden má Babu a honí ty druhé. U něčeho musí být rada – místo, kde se baba nedá předávat, místo pro rady a oddych. Ten kdo dostane poslední Babu a již nepředá má Posledu a musí jít s ním spát. Ještě se také na radě určilo kam se nesmí. To podle toho kde se hrála – na cestu, na stráň, do sadu, do lesa ...
No a Posledníček, prý to byl takový malý fousatý skřítek, dědeček s deštníčkem a tvrďáskem, kterého mohl vidět jen ten, kdo ho měl poslední, prý... Neškodil, neubližoval dětem, naopak rozdával jim medové karamely. Byl tělesným Posledou toho, komu zůstal a spával s ním v postýlce v nohách...Zato dospělým prováděl drobné roztodivné žertíky, většinou takové malé zlomyslnosti, co si děti přáli. Aspoň tak to říkali ti, co jim Posleda zbyl.  A to bylo v dětských očích to nejkrásnější, to se potom druhý a další den krásně poslouchali ty historky o tom, co se komu stalo.